O TOLERANCI …

Jsem denně svědkem lidských chyb. Probírat stokrát probrané, že na motocyklu nemám nikdy faktickou přednost a každá srážka, o to víc s blbcem, může být ta poslední ... nemá cenu.
Chci jen říct to podstatné. Jakýkoliv pohyb s motorovým vozidlem není pouze o předpisech a zákonech, ale především o TOLERANCI! Je lidské chybovat, je lidské se předvádět a je lidské něco podělat. A mělo by být i lidské, že dám v rámci svých možností těm ostatním šanci přežít, když se dostanou do prekérní situace a je jedno jestli se do ní dostali schválně nebo omylem.
Desítkám havárií jsem se vyhnul jen proto, že jsem těm druhým umožnil předjet na neuvěřitelných místech, vyhnul se až na krajnici, zastavil na místech kde jsem mohl klidně jet...

Byl bych možná v právu, ale už bych o tom sotva někoho přesvědčil.
Zažil jsem situace, kdy ti frajeři, kteří se stali svědky mé chyby mi chtěli mermomocí ukázat, že jsou géniové volantu či řidítek.  Po výčitkách, co jsem to za vola, odjeli a aby dokázali co umí, předjeli mě klidně přes plnou čáru před horizontem. A několik jiných "mistrů" jsem viděl  po tragické nehodě, zhroucené, pláčící a nesouvisle koktající.
Znovu připomínám -  to, že se schováváme za plechem, skly, hledím helem z nás nedělá přiblblé hrdiny akčních filmů, co přežijou i explozi tuny semtexu. Jsme lidé chybující a smrtelní.

Věřte, že nahé na pitevním stole nás nebudou rozlišovat na chytré a hloupé, z ferari nebo škodovky, z dváci nebo superbiku.