JAK PŘEŽÍT …
...na dvoustopých vozidlech jsem začínal v pravěku (v polovině šedesátých let) na strojích které jsou dnes sběratelskými raritami. Jawa 50Pionýr (Pařez), Jawa ČZ 150, Manet, přes péráky 250, 350, UNRA HD, Panelky na 19". Občas jsem se svezl na Nortonu nebo Matchlessu ...a jezdím na motkách dodnes. Ale to není podstatné. Bylo kde se učit. Na silnicích byl provoz proti dnešku jak včera ve 3 ráno. V podstatě neexistovala agresivita řidičů, možná akorát jezdilo v autech víc dědků s kloboukem na hlavě. Motorka byl běžný a nejrozšířenější dopravní prostředek. Nová auta byla pro vybrané, staré vykopávky z 30 let byly pýchou svých majitelů. Ale i tehdy byl rozdíl jezdit na 150ccm, nebo 350 ccm. Rychlost 120 byla závratná a především srovnatelná s dnešními 200 km/h - vzhledem k pneumatikám, brzdám, tlumičům i rámům motek, které se v zatáčkách vlnily jak brazilské tanečnice.
Ale i tehdy umírali motorkáři, končící v hojných stromořadích kolem cest při čelných střetech, na olejových skvrnách, (protože téměř ze všeho co jezdilo blil olej). O písku a štěrku nemluvě, protože některé okresky byly jako DAKAR. Stále platí, že učenej z nebe nespadl a tak jako jsme se učili chodit - jsme se učili jezdit. Souhlasím s názorem, že naše tělo řídí mozek a jeho prostřednictvím ovládáme vše. Proto není až tak důležité na čem jezdíme, ale jak. Pominu-li okruhy, většinou v silničním provozu. A současný provoz je fakt maso. Pokud není řidič totální pako, nakonec se naučí řídit cokoliv. A pokud má v sobě dostatečný respekt k tomu, že se pohybuje vpřed rychlostí větší, než je schopen sám svými svaly vyvinout, pak má naději přežít. To, co mu dává tu naději dožít se na silnicích důchodu je umění předvídat. Že ani na hlavní mi nedají přednost, přednost zprava polovina dnešních řidičů nezná. Třeba i to, že když je to možné, byť jedu podle předpisů, dám možnost dokončit jejich neznalost či neopatrnost, v úzkých zatáčkách počítám s kamiónem, autobusem, traktorem, cyklisty, chodci...kamením a ví bůh, co tam všechno může být. Stejně tak za horizonty. A ani úplně rovná silnice, především v podvečer a v noci není zárukou, že se tam neobjeví lesní zvěř, vozidlo nesvítící, opilci pěší i motorizovaní....
Takže: jezděte na čem chcete, když to umíte. Používejte hlavu, učte se a postupujte od lehkého k těžšímu. Zvažujte - a to je to nejtěžší - svůj talent k jízdě na více méně závodních strojích. Ve chvíli kdy si myslíte, že všechno umíte, znáte a jste mistry světa (výjimkou jsou opravdoví mistři světa, ale ti si to většinou nemyslí), pak si stoupněte před zrcadlo a vražte si facku přes celou hubu a hlavně myslete na to, že umírat kvůli všemu výše uvedenému je smutné především pro ty, kteří tu bez vás zůstanou.
*2010