O JEDNOM UČITELI …

O výuce v auto a moto školách nemám valné mínění. Přivydělávají si tím většinou prďolové, kteří by se měli sami učit. Bylo to za nás a podle toho co vidím, trvá to dodnes. Naštěstí jsem měl instruktora na auto  a ten, když viděl, že kouřím povídá během jízdy:
„Tak si zapal ...“
Vytáhl jsem tehdy oblíbenýho rakušáka (první rakouské zapalovače v Čechách) a on řekl:
„To si schovej, tady máš sirky!“
Zkouknul moji mechaniku zapalování, držení volantu hřbetem ruky a kolenem a místo, kde jsem to udělal. Bral to jako úkon, který stejně budu při jízdě dělat... tak to chtěl vidět. Považoval to za stejně důležité jako poznat dopravní značku. A takových drobností jsou desítky. Dneska, když vidím šílence, co během jízdy píšou SMSky, pak to cigáro, bylo to nejlehčí provinění proti pozornosti při řízení. 

A učitel na motorku? Měl jsem štěstí. Byl mladý a fanda i aktivní motokrosák. Dřív, než jsme vyjeli na silnici, učili jsme se v terénu - na polních cestách, loukách.  Jezdili i padali. Vyzkoušeli si, jak se rozjíždět na mokré trávě, jak brzdit. O co lehčí byl potom výcvik na suché silnici.

A o co těžší to mají nováčci dnes. Autoškola je továrna na nové řidiče. Provoz každým dnem narůstá, na dálku nepoznáme kdo s řízením začíná a kdo má telecí motoléta za sebou. Není čas ani místo na chyby, za které se povětšinou draze platí. A motorismus láká. Možnostmi dostat se z místa na místo vlastním přičiněním. Být rychlý, rychlejší než druzí, jak ochutnat sílu adrenalinu. A kde se to naučit? Dnešní autoškola dá pouze základ, jak ovládat auto a u motorky, jak z ní nespadnout už při rovné jízdě. Škoda, že mimo samouků, autoškolu v terénu nepotkáme. To, že jsem se dožil mimo jiné i na motorce vyššího věku, je dílem štěstěny, kterou ovlivnit nejde a především zkušenostem. Těch se dá dosáhnout jen tím, být "on the ride" stovky hodin a i po autoškole se stále učit, jak být lepší. V pozornosti při řízení. Ve znalosti předpisů, které sice ne vždy dodržujeme, ale to je naše stále riziko. V technice jízdy ve všech situacích bez ohledu na povrch vozovky a počasí. Dívejme se, jak to dělají zkušenější, přečtěme si knížky o tom jak jezdit a předvídejme, co nás může na cestách potkat.

Někdy už pocit, že mě nemůže na silnici nic překvapit. Ale pokaždé se přesvědčím, jak velice jsem se mýlil.

*2009