Motto: "Čas je relativní hodnota"

JAK UDĚLAT ZODPOVĚDNÉ LIDI …

Jak … NAJEDNOU ZE VŠECH NEZODPOVĚDNÝCH MOTORKÁŘŮ UDĚLAT ZODPOVĚDNÉ LIDI NEOHROŽUJÍCÍ SVÝM JEDNÁNÍM SEBE A HLAVNĚ OKOLÍ....

To, že PŘÍČINA předchází NÁSLEDKU je jasné. Následky převážně tragické nemusíme rozebírat. Podívejme se ale na příčiny. Člověk. Výsledek genetiky,  formovaný svým okolím, rodinou, školou, přebírající i utvářející si své názory. Napodobující tvor, snažící se vyniknout, soutěživý, snažící se být úspěšný. A pokud možno ve všem. Jedněm se to daří více, druhým méně. Pomiňme finanční možnosti a ptejme se proč. Málokdo si dokáže přiznat, že pro některou činnost nemá buňky nebo říkejme talent. Smíříme se s tím, že nemáme hudební sluch ... a pár pokusů o to,  aby se z nás stal muzikant, zavrhneme. Těžko z nás budou kaskadéřii, když se nám v autobuse dělá špatně. A když leteckou dovolenou, kvůli hrůze z létání, absolvujeme radši po zemi.

Auta a motorky jsou kolem nás už od narození.  A ve chvíli, kdy lehce nebo s obtížemi získáme řidičák ... jsme řidiči! Tedy lidé s oprávněním řídit to, na co máme papíry. V ten den se vnoříme do nekonečně rozbouřené řeky motorismu a jsme si rovni před zákony a ve smrtelnosti v následcích nehody. Více ...či méně. Do chvíle, kdy se nedostaneme do rubrik o nehodách v rádiu, tisku a TV zůstáváme velice anonymní. Podobně, jako na internetových vláknech.
A to je největší PŘÍČINA všech problémů. Ve skořápce anonymity můžeme být slušní, ohleduplní a chápající... ale taky, sprostí, agresivní a všem ostatním (mimo sebe) neodpouštějící žádnou chybu. V té chvíli se tváříme a chováme jako mistři, kteří jsou neomylní, vlastně supermani... Díky stroji ve kterém nebo na kterém sedíme, to může dodávat pocit, že když jsme silnější a rychlejší než ti kolem ... že jsme přece ...  tak nějak lepší.  A to je ten největší omyl !

Že ještě žijeme, je mnohdy zásluhou právě těch druhých, co nám dali přednost, kdy jsme omylem projeli na červenou, nedali přednost zprava,  vjeli ve smyku do protisměru...atd. Ale můžeme přežít i díky tomu, když si přiznáme, že stále něco neumíme a budeme se pořád učit - jak se v té řece poháněné motory -  neutopit. Krok za krůčkem, postupně a s pokorou, protože nás pánbůh nestvořil nesmrtelnými. Jen to, že jsme si sedli na "stroj" a jedeme,  nás nečiní schopnější.  Teprve až ten stroj někdy budeme dokonale ovládat a především - až dokážeme dokonale ovládat sami sebe ... pak můžeme přestat psát slovo PŘÍČINA velkými písmeny.
Takže, jak UDĚLAT ZODPOVĚDNÉ LIDI NEOHROŽUJÍCÍ SVÝM JEDNÁNÍM SEBE A HLAVNĚ OKOLÍ?
Začít u sebe!

*2010

 

Vyhledávání

© 2009 Všechna práva vyhrazena.