O KOKOSECH ...
Kde jsou ty časy, kdy se jezdilo na motorkách v kuklách, někteří jen s vlajícími vlasy. Ale i k nám před mnoha lety dorazily první helmy, lidově nazývané – „kokosy“. Jedni z prvních je měli motorizovaní policajti (tedy VB), vojenští regulovčíci a nakonec i řadoví motocyklisté s kubaturou nad 50ccm. Nejdřív mimo město a později i ve městech, nakonec povinných i pro spolujezdce. A to byl i konec rozevlátých krasavic na tandemech skútrů, sedících nikoliv obkročmo, ale bokem. Důvodem byly nařasené sukně, ve kterých se svými jezdci v černých rolácích a zakulacených černých brýlích proháněly kolem náměstí a po hlavních ulicích měst. Jo, vývoj se nedal zastavit. Přibývalo aut, jezdilo se čím dál rychleji a bohužel přibývali i mrtví. Mít helmu, byli by tu s námi třeba až dodnes. A tak i já si tehdy nasadíl na hlavu něco, co se podobalo kokosu. Po období protestů a zaplacení několika pokut se mi usídlila na hlavě, při jízdě na motorce natrvalo. Vývoj přinesl helmy, které kryly uši nejenom koženým laclem s řemínkem pod bradou. Díky televizním přenosům jsme si helmy zdobili prvními samolepkami petrolejářských firem, lakovali a vybavovali rychlým černým nebo bílým pruhem. Zvykli jsme si na ně a postupně je přijali jako docela příjemnou součást našeho motorkářského oblečení. Ale výběr byl, jako tehdy u většiny zboží, takzvaně úzkoprofilový. A najednou přišla doba, kdy nejtěžším rozhodnutím bylo, kterou helmu si vybrat. Tím nenávratně skončilo období kokosů. Helma se stala součástí debat, hodnocení a nebojme se to říci, od chvíle kdy se na silnicích objevily motorkářky, vlastně i módním doplňkem. Už to bylo tady. Hláška typu: „No, tohle bych si na hlavu nedala!“ Nedá se nic dělat, změna je život a u helmy to platí dvojnásob.
A tak i já jsem v posledních letech vyzkoušel celou řadu helem ... levnějších i dražších. V žádné jsem se nevyválel tak, abych s ní praštil o asfalt, takže vlastně ani nevím, co vydrží. Na polstrování jsem měl kliku, vždycky jsem si vybral takovou, že mě netlačila. V posledních letech jsem měl dva Cabergy, Nitro, Progeny-LEM a nakonec jsem skončil u německé odklápěčky Schuberth C2 a jsem maximálně spokojený. Bohužel, je tak dobře utěsněná, že si v parném létě na krátké trasy beru italskou odklápěčku LEM, protože do ní fouká.
Nejsem snob, ale v tomto případě značku nepodceňuji. Není až tak podstatné, jestli jezdíme na Jawě nebo na supersportu, když ti při pádu hlava poskakuje po asfaltu.
Obecně řečeno, integrálky jsou kompaktní a pokud to není "vietnamský klobouk", pak se dá předpokládat, že jsou více bezpečné. Horší je to z vyklápěčkami. Většina z nich je sice homologovaná při zavřené poloze jako full face (integrálka), ale je značný rozdíl v mechanizmu odklápění a především jištění. Jen málo z nich má železné zámky a plast až tolik nevydrží. A pak může dojít ke zranění brady.
Open face - otevřené helmy bradu nekryjí vůbec. Pak je lepší vybírat s delšími lícnicemi, aby kryly bradu co nejníže. Týká se to především čopráckých helem. Například ty chromované kyblíky ve stylu vojenských helem nejsou homologované pro Evropu!!! Tady obzvlášť se chce podívat na kvalitního výrobce a vybrat si nejen barvu a tvar.
Pak je kategorie takzvaných skútrových (City) helem. Ty se sice dobře nasazují a sundávají, jsou lehké, ale chrání opravdu jen při drobných pádech a moc bych jim nevěřil, že mne ochrání při skutečném nárazu hlavou o obrubník. Motokrosové helmy neřeším, protože do terénu už na stará kolena nejezdím a do lesa radši chodím pěšky.
Motocyklové helmy se v dnešní době vyrábějí dvěma způsoby. Jednak laminováním ze skelných nebo uhlíkových vláken, kevlaru a dalších hmot nebo vstřikováním plastů. Ty první jsou nejvíce rozšířené. Zda jsou kvalitnější a bezpečnější je dáno použitými technologiemi, a materiály. Složení, z čeho byla helma vyrobena, bychom měli dostat s letákem při koupi.
Helma vyrobená vstřikováním se nejčastěji pozná podle švu uprostřed, který je ale v dnešní době většinou dokonale obroušen a tudíž těžko rozpoznatelný. V bohatých nabídkách helem jsou i všelijaké plastové „pokrývky“ hlavy s podivnými názvy a nízkou cenou. Ale to bych si radši na hlavu nedal, neboť hlavu mám jen jednu.
Kdo je výrobcem helmy dost rozhoduje, protože světoznámé helmy značek například AGV, Airoh, Maruschin, Nolan, Schuberth, Scorpion a další používají známí sportovní jezdci. Jsou většinou dobře testovány a samozřejmě s homologací. Ale i tady zuří reklamní boj o to, kdo je nejlepší. Co potom vybrat z těch renomovaných je složité a musíme si položit otázku, jakou vlastně helmu chceme a potřebujeme. Musíme se rozhodnou zda otevřenou, odklápěcí nebo integrálku, což je spojené s tím, k jaké motorce bude vhodná a jakou - třeba z důvodu nošení brýlí - potřebujeme.
Nezanedbatelná je i dodatečná možnost montáže bluetooth komunikace, váha helmy, vybavení sluneční clonou, úpravou proti mlžení, systém větrání, zapínání a kdoví co ještě požadujeme. Dalším podstatným hlediskem je i náš vkus, jak je pohodlná a svou roli hraje i cena. Protože i tady ne vždy platí, že nejdražší = nejlepší.
A teď babo raď! Jakej si to „kokos“ příště koupím :-)
*2010